................

Christmas Miracle

26. prosince 2011 v 18:07 | Tewulinka |  Buffy the vampire slayer - krátké povídky (jednorázové)
Téma: Buffy přemožitelka upírů/ Angel
Hlavní dějové postavy: Buffy/Dawn/Willow/Xander/Giles/Spike
Děj: Po více než roce Buffy slaví s přáteli a Dawn druhé Vánoce bez Spika. Stýská se jí a její největší přání je mít svého upíra zpět. Stane se to???
My Coment: Povídka která mi dala zabrat, vím, nejsem moc dobrá v psaní, ale baví mě to, tak snad si to přečtete a prosím komentujte :)


Oprýskaná omítka nepůsobila zrovna útulně. Koukala jsem kolem a v ruce pevně svírala svůj oblíbený kolík. Zasněžené ulice se za okny plné pavučin a prachu nedali poznat. Zachumlala jsem se do svého kabátu a vyrazila kupředu budovou, do které jsem vlezla jen proto, že sem vběhl ten ohromný upír. Neviděla jsem ho, buďto umí být neviditelný, splácnout svou maxi váhu a nebo je jen dobrý hráč schovky. Když jsem se otočila, že už vyrazím domů, tak se objevil přede mnou a já letěla na zem. Kolík se mi odkutálel pár metrů ode mě. Vyšvihla jsem se zpátky nahoru a kopla ho do břicha. Ani to s ním nepohnulo!!! Kdybych neuskočila saltem vzad, tak by ze mě zbyl nejspíš jen mastný flek na už tak hnusné podlaze. Fuj.. takhle umřít rozhodně nechci a ne na Vánoce. Přeběhla jsem ke svému špičatému kamarádovi a vzala ho do ruky. Neohroženě, jak to jen umím já, jsem se postavila před upíra. Oční kontakt.. táák.. hodný upír a teď pojď sem.. táák hodný upír a.. uhnout a zabodnout do zad. Upír se rozprášil na zem a já mohla být spokojená se svou prací. Oprášila jsem si svůj bílý kabát a kolík zastrčila do rukávu. Vydala jsem se zpátky domů. No.. domů… do nového domova na konci Los Angels. Přestěhovaly jsme se sem s Dawn teprve nedávno, jelikož život v Itálii, ač krásné zemi nebyl nic pro nás. Upírů málo a já začala lenivět, přemožitelky pomalu ztráceli svou nově nabitou sílu, takže jsem zase zůstala jako přemožitelka jen já a… snad i Faith, dlouho jsem o ní totiž neslyšela. Na ulicích bylo rušno, taxi kam se člověk podívá, lidi na každém rohu a já se skoro nedostala ani o metr dál. Moc lidí, moc hluku. Každý den je stejný.. tedy den.. spíš noc. Smutná přemožitelka, špatná přemožitelka. Hmm.. jenže já se ani po tak dlouhé době, což je asi rok, nedokázala smířit se smrtí Spika.
,,Hmm… tak sama a smutná." Ozvalo se za mnou a já si jen povzdechla a otočila se za usmívajícím se upírem.
,,Co chceš?? Jídlo, peníze??" Sehraně jsem se bála a když se ke mně přiblížil, jen jsem mu rychle zabodla kolík do srdce. Nemám náladu na ty jejich srandičky. Vánoce jsou tady a já očekávám stejné opakování jako loni. Xander přijede a bude vesele kašpařit s Dawn. Willow přijede s Kennedy a já konečně budu moct obejmout po dlouhé době svou kamarádku. Giles možná přijede taky. Aspoň doufám. Blížila jsem se k našemu domu, byl skoro stejný jako ten v Sunnydalle. V odlehlé a ne moc rušné ulici se žilo skvěle. Až na pár vyjímek. Dokonce jsme tu měli i strom, stejný strom hned naproti mému pokoji. Ten strom u kterého vždy stál Spike a nasával do sebe ten ohavný nikotin. Teda.. pro mě ohavný na chuť, ale k němu to sedělo, jak vždycky po něm voněl.. no, radši nebudu na tohle myslet, ještě bych se rozplakala. A to nemám za potřebí. Sedla jsem si na zápraží a koukala do ulice, klid, ničím nerušený den před svátky. Zítra přijedou všichni na večeři a přespí tu na ranní rozdávání dárků. Musím toho tolik udělat, že se mi vůbec domů nechce.
***
Po chvíli sezení, jsem se smířila s tím, že mě čeká uklízení a mytí a všechno to co k těmhle svátkům patří. Zvedla jsem se a odemkla si. Bylo rozsvíceno, takže Dawn byla ještě vzhůru. Nevnímala jsem okolí, jen jsem rychle sundala kabát, boty a šla nahoru, Byla jsem tak unavená, že jsem usínala i při cestě po schodech. Vysprchovala jsem se, při čemž jsem se dvakrát praštila o zeď hlavou, jak jsem klimbala ke spánku. Oblékla jsem si pyžamo se slonem a dobelhala se k posteli. Ani ne po chvíli jsem usnula.
***
,,Ohavné slunce.. jdi pryč!!" Zakňučela jsem a hodila polštář do okna. Přetočila jsem se na bok a vylekaně se posadila. ,,Dawn?" Koukala jsem na sestru usmívající se jako sluníčko.
,,Buffy.. musíme připravovat." Koukla na mě autoritativně. Protočila jsem oči a šla se umýt a pak převléct. Vzala jsem si otrhané džíny a černé tričko na tělo. Sešla jsem dolů, ještě rozespalá a sedla jsem si ke kuchyňské lince. Dawn přede mně postavila hrnek s kávou a dva tousty. Byla jak máma, tvrdohlavá a rozkazovačná. Připadala jsem si jako malá holčička. Poslušně jsem všechno snědla a vypila a až pak jsem si uvědomila jak je tu čisto, zřejmě včera večer ještě uklízela.
,,Nádhera Dawn.. povedlo se ti to a nezapomeň, že večeři neděláme, ale přiveze ji Willow." Usmála jsem se na ni a objala ji. ,,Takže máme vlastně volno." Usoudila jsem a sestra mě pocuchala ve vlasech.
,,Máme, dřela jsem včera nejmíň do dvou do rána." Koukla na mě a já vyvalila oči.
,,Tak proč vstáváš tak brzo??" Zamračila jsem se na ni a ona mě jen otočila k hodinám na stěně. No.. brzo nebylo. Spala jsem jak zabitá do dvou odpoledne. ,,Do kdy jsi spala??" Koukla jsem na ni a ona jen pokrčila rameny.
,,Asi do dvanácti." Pousmála se na mě.
,,Jen aby." Znovu jsem ji stiskla v náručí. Potom jsme se začali koukat na film, nějaká pohádka, no nevím co to bylo.
***
,,Kolik je Dawn??" Zavolala jsem na sestru z obýváku, jelikož byla v kuchyni.
,,Měli by tu každou chvíli být, je šest." Odpověděla mi stejně hlasitě jako já se ptala a já se jen zvedla a šla se nahoru převléct. Vzala jsem si černou mini sukeň a bílé tílko, nalíčila jsem se a přečesala vlasy do copánků. Potom jsem si nazula černé baleríny a seběhla dolů pomoci Dawn s prostíráním stolu.
,,Vidím, že jsem tu k ničemu." Pousmála jsem se a podrbala sestru ve vlasech.
,,Utíkej se převlíct, dodělám to." Když odeběhla, jen jsem porozdala příbory a letěla ke dveřím, které pod náporem bušení a zvonění zvonku, jen stěží mohly vydržet, další minutu.
,,Ahoj lidi." Usmála jsem se a jednoho po druhém objala. ,,Will máš tu večeři??" Zeptala jsem se rychle a dostala jsem do rukou velkou tašku.
,,Mám." Usmála se na mě.
,,A to je jako pro armádu??" Musela jsem se zasmát a odnesla jsem jídlo do kuchyně. S Willow jsem pak přichystala všechno jídlo, dokonce přijel i Giles!! Byla jsem štěstím bez sebe. Večeře nakonec vystačila na to aby čtvrtinu snědl Xander, druhou já a Dawn, a zbylou polovinu si rozdělila Will s Kennedy a Gilesem. Byli jsme všichni úplně nacpaný k prasknutí. Člověk by si mohl říct, že je blbost se po tom pohybovat, ale hold jsem musela na hlídku. Kennedy se nabídla, že půjde se mnou, ale už není přemožitelka a navíc takhle plné, by jsme se těžko bránily. Vyšla jsem do zimy a vydala se ke hřbitovu. Kolík jsem měla už od včera v kabátu, takž stačilo jen vyjít, ale přecenila jsem zimu. Byla mi zima, jelikož jsem si blbec nechala tu mini sukeň a tílko a jen si vzala kabát. I když byla zima, tak jsem se po hřbitově loudala a jen se rozhlížela. Upír co vylézal právě z hrobu měl hold tu smůlu, že jsem byla hned vedle. Jen jsem ho probodla. Opřela jsem se o jednu hrobku a sledovala ten klid a ticho kolem. Ani šustnutí listí, žádný vítr, prostě nic. Poklepávala jsem si kolíkem v dlani a po chvíli se má trpělivost vyplatila, z hrobů přede mnou vylezli dva nový upíři. Zmrzlá na kost jsem se k nim vydala, jeden měl problém vylézt, ale ten druhý mi znemožnil ho zabít. Odhodil mě na náhrobek a ten se jen roztříštil a já sykla bolestí. Kolík samozřejmě zase daleko ode mě. Protočila jsem oči a zvedla se na nohy. Upíra kopla a pro kolík jsem jen udělala kotoul a zabodla ho do upírova srdce, Ten se rozpadl v prach a já se pousmála. Druhý upír stále uvízlí v hrobě se jen snažil vyprostit ven. Nějak mu to nešlo. Přešla jsem k němu a ruce si zkřížila na prsou. Koukala jsem na něj z výšky a on jen vrčel.
,,Tak… nemůžeš mi pomoct??" Zeptal se po chvíli. Pokrčila jsem rameny a jednou rukou ho zvedla.
,,Tak a teď… zemřeš." Ukázala jsem na něj ukazováčkem ruky ve které jsem svírala kolík. Okamžitě jsem se rozmáchla, ale on kolík odrazil a mě dal ránu pěstí dobřila, sehnula jsem se a pustila jeho ruku. Chytila jsem se za břicho a koukla na něj, jen mě odhodil a já se odkutálela. Kolík jsem naštěstí nepustila. Pomalu jsem se zvedla a když po mě vystartoval, tak jsem ho jenom odkopla a začala bušit jako do boxovacího pytle. Po chvíli mě to přestalo bavit a upíra jsem jednoduše proklála kolíkem.Zvedla jsem se a otočila se po zvuku, který se najednou ozval z křoví kousek ode mě. Připravená s kolíkem jsem se postavila a koukala tím směrem. Něco zašustilo a já se tam rozeběhla. Běžela jak jsem mohla, v minisukni se běhá celkem těžce. Zmizelo mi to. Už jsem ani nic neslyšela. Kruci!! Blbý Vánoce, nenávidím Vánoce už i ty minulý! Bez něj je to na houby!! Ani nevím, kam jsem se tím během dostala, hold jsem si naběhla. Radši jsem se vydala tím směrem kterým jsem sem přiběhla. Kolík jsem zastrčila do rukávu a ruce si zkřížila na prsou. Takhle jsem si to šla tím malým lesíkem až ke hřbitovu. Sedla jsem si k jednomu z náhrobků a koukala do prázdna, černá tma prosvícená měsícem v úplňku strašidelně naskytovala pohled na hřbitov. Brr… Ošila jsem se, byla mi zima. Pomalu jsem se zvedla a vydala se zpět k domovu. Ulice byly osvětlené pouličním osvětlením a bylo tu i liduprázdno. Na L.A. a v tuhle dobu to je celkem divný. No když… všichni určitě spí aby jim toho Santa ráno dost nadělil. Pche… kdyby Santa existoval a dělal ty "zázraky" jak každý říká, tak by tu byl se mnou Spike. Zavrtěla jsem si pro sebe hlavou a pospíšila jsem si domů, začínala být čím dál tím větší zima. Došla jsem k domu a bylo rozsvíceno.Viděla jsem v okně stíny mých veselých přátel a radši jsem si stejně jako včera sedla na zápraží. Rukama jsem si objala nohy a opřela si hlavu o dřevěné zábradlí. Koukala jsem před sebe, dokonce projelo i auto, což není obvyklé v téhle čtvrti Rozbrečela jsem se.
,,Buffy??" Otočila jsem se za hlasem své nejlepší kamarádky.
,,Willow?" Fňukla jsem a otočila se zpátky do ulice.
,,Co se děje??" Sedla si ke mně a objala mě. Ráda jsem to objetí přijala a taky ji objala, rozbrečela jsem se jako malé dítě.
,,Omlouvám se. Tolik mi chybí Will." Zakňučela jsem jí do ramene. ,,Tyhle, i ty Vánoce před tím, to bylo hrozné. Tolik se mi stýská." Otřela jsem si slzy hřbetem ruky.
,,Pššt… to bude dobrý Bufy, uvidíš, ono to jednou přejde, slibuju, bude to lepší uvidíš. Za chvíli to bude lepší." Kolébala se mnou jako s dítětem.
,,To nepřejde, vždyť je to už přes rok." Zavrtěla jsem hlavou.
,,Myslím, že to bude lepší." Oddálila se ode mě a usmála.
,,Dík Will." Pousmála jsem se na ni a otřela přebytečné slzy z mé tváře.
,,Tak za chvilku přijď dovnitř." Usmála se na mě a zašla dovnitř. Podle její rady jsem tu ještě chvíli zůstala a pak vešla dovnitř. Giles na sobě měl narozeninový klobouček a já se musela zasmát. Když si dal do úst tu srandovní trubku, která se vždy odrolovala, tak jsem chytala záchvaty smíchu. Dala jsem si do kapsy kabátu kolík a sundala si ho. Dala jsem ho na věšák a zašla do kuchyně pro pití. Napila jsem se a koukla na rozjásanou Dawn.
,,Copak, zase blbneš s Alexem??" Usmála jsem se na ni. Zavrtěla hlavou.
,,Překvapení." Ušklíbla se a zmizela v obýváku. Slyšela jsem spiklenecké šeptání a rozhodla jsem se tam jít. Šla jsem tam, pila jsem a když jsem vyšla tak jsem jen vyprskla pití a zmateně koukala.
,,S… S…Spiku??" Vypustila jsem ze sebe a skleničku upustila, roztříštila se o zem, ale na to jsem nebrala ohledy, vběhla jsem mu do náruče a držela se ho jako klíště. Držel mě v objetí a já se jen radovala a plakala najednou. Přede všemi jsem ho políbila a vůbec mi to nevadilo, byla jsem tak šťastná.. Santa mi splnil moje největší přání.. vrátil mi toho koho miluju….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lady Katysek lady Katysek | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 21:36 | Reagovat

Úžasnej dííl :-)

2 ibuffyi ibuffyi | Web | 29. prosince 2011 v 13:51 | Reagovat

Moc krásný díííl :-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama