................

6. Kapitola - Úsměv :D

26. dubna 2012 v 19:27 | Tewulinka |  We Are Who We Are
Téma: The Vampire Diaries
Hlavní dějové postavy: Damon/Elena, pak možná další :D
Děj:To netuším :D Spolupráce s hplovehp, takže nevím co tam napíše a pak já :D to se nechte překvapit :);)
Autor této kapitoly: Tewulinka (me) :D
My Coment: Juhůů, kapitola je tu a zase nemá na mou spoluautorku, prostě nemá :))

Probudila jsem se v něčí náruči a ruce mého objímatele byly na mých prsou. Jen sem rozespale koukla před sebe a hned jsem vyletěla z postele. A jen koukala na rozespalého Damona.
,,Hmm.. co vyvádíš??" Zamumlal a kouknul na mě.
,,Ty ruce, byly úplně někde jinde, než být mohly!" Zamračila jsem se. Teď jsem byla dokonale vzhůru.
,,Jo, to se stává.. když jsem s krásnou princeznou." Zazubil se ten lump.
,,Příště ty tlapy drž daleko!" Ukázala jsem na něj naštvaně ukazováčkem a odešla jsem s hlasitým bouchnutím dveří do koupelny. Zamkla za sebou a koukala do zrcadla. Bože… Tričko jsem si shrnula dolů, jelikož bylo stále nahoře. Zmetek jeden!
,,Víš, že ta koupelna má celkem troje dveře??" Uchechtnul se za mnou a já se jen mračila, mračila a mračila.
,,Víš, že tvůj domov za sedmero horami a sedmero řekami vzkvétá, když tam nejsi? Nemohl bys, to samé udělat i tady?" Zamračila jsem se na důkaz mých slov. On jen ledabyle pokrčil rameny. A nasadil ten svůj obličej "já nic, já muzikant". Grr…
,,Ale princezno, víš, že musím být tady." Usmál se a já se jen vydala zpět do svého pokoje. Vzala jsem si mobil a podívala se na hodiny. Bylo devět hodin a deset minut. No, podle mých propočtů byla snad sobota, takže jsem mohla být v klidu. Ale… Jenna! Co když tu byla? To né… Zaúpěla jsem a vydala se ke dveřím na chodbu. Samozřejmě, ten černovlasý zmetek se mi postavil do cesty.
,,Jdu dolů, takže kdybys mi mohl uhnout, byla bych ti vděčná." Koukala jsem na něj a on si jen překřížil ramena přes hrudník a opřel se o dveře.
,,Mám svolení od Ricka i Jenny tě zabavit i tenhle den, takže… kampak vyrazíme?" Usmál se na mě a já si povzdechla.
,,Co kdybych já byla doma a ty daleko ode mě? Hmm?" Navrhla jsem.
,,A nebo půjdeme do lunaparku." Zazubil se a já vytřeštila oči. Tak tohle dopadne špatně.
,,Jdi si sám." Zamrkala jsem poté a snažila se ho odtrhnout ode dveří.
,, Ne, půjdeš se mnou, ale… nejdřív bude snídaně, moje mistrovské dílo." Mrknul taky a já se ocitla u stolu a sledovala jsem, jak Damon rozpaluje pánev a vytahuje z ledničky minimálně čtyři vajíčka, slaninu a džus. Mňam, džus!
,,A to budeš jíst se mnou, že?" Ujišťovala jsem se, protože čtyři vajíčka by byla heroický výkon.
,,Samozřejmě. Snad si nemyslíš, že by jsi moji skvělou snídani měla jíst jen ty sama." Uchechtnul se a na rozpálenou pánev pustil dvě vajíčka. Poté vytáhnul druhou pánev a také ji rozpálil. Následovalo moje děsivé kručení břicha, když jsem ucítila vajíčka a rozpálenou slaninu. Mňam.
,,Už to budee??" Protáhla jsem jako malé dítě a on se jen zasmál.
,,Ano, princezno, už to bude." Usmál se na mně a začal obkládat talíř. Mlsně jsem si před ním olízla rty, když přede mě postavil talíř s usmívajícím se obličejem. Volská oka místo očí a slanina vyskládaná do úsměvu. Poté jsem dostala i multivitaminový džus. S chutí jsem se pustila do jídla, aniž bych čekala, že si sedne ke stolu a začne jíst taky. Na rozdíl od mé snídaně, on měl vajíčka přes sebe a slaninu na kupičce na okraji talíře.
,,Ty sis nandal porci.. a u mé sis dal záležet." Usmála jsem se a napíchla sousto na vidličku. ,,Děkuju."
,,Nemáš zač, princezno." Začal jíst taky a tak jsme snědli snídani. Jen jsem se opřela o židli a zafuněla, jak jsem byla plná.
,,To byla snídaně, nejvyššího kalibru, už nemůžu." Zasmála jsem se a koukala na Damona, který na tom byl, i přes upíří metabolismus, stejně.
,,Překonal jsem se." Zasmál se a já se ještě napila džusu.
,,Výborné.. a teď… si půjdu lehnout a do večera se nehnu." Usmála jsem se a vydala se nahoru. Samozřejmě on hned za mnou.
,,Zapomeň, ty se jdeš obléct a mažeme do lunaparku." Postrkoval mě tak, že jsem málem spadla na něj dozadu.
,,Ale já tam nechcííí." Zaúpěla jsem a stoupla si k šatníku, kam mě postavil.
,,Ale půjdeš." Zasmál se a vytáhnul odtamtud letní krátké šaty bílé barvy a s obdélníkovým výstřihem na pidi knoflíčky, které vedly až k pasu a strčil mi je do rukou. Poté se vydal k mým šuplíkům se spodním prádlem a vytáhnul odtamtud bílá krajková tanga.
,,To nemyslíš vážně a přestaň mi prohrabávat konečně ty šuplíky!!" Vzala jsem mu je z rukou a místo nich si vzala ty samé, akorát normální kalhotky a bílou podprsenku, též z krajky. Ať má aspoň nějakou radost.
,,Pche, to sotva a ty tanga sis mohla nechat." Zamručel a koukala na mě.
,,Ehm.. mohl by jsi se otočit, nebo úplně ztratit??" Povytáhla jsem obočí a on se ochotně otočil. Až moc ochotně. Sundala jsem si své triko na spaní i kalhoty a pro jistotu se vytratila do koupelny a uslyšela při tom podrážděné zavrčení. Pro sebe jsem se usmála a zamkla za sebou pro jistotu všechny tři dveře. Převlékla jsem se, provedla ranní hygienu a sčesala vlasy do drdolu.
,,Už jsi hotová??" Slyšela jsem při bouchání na dveře. Nějaký nedočkavý.
,,Samozřejmě." Uchechtla jsem se a vyšla ven schválně Jeremyho dveřmi, ale moc mi to nevyšlo, jelikož se tam hned objevil. Se smíchem jsem utekla zpět do koupelny, odemkla dveře do mého pokoje a vyšla těmi u Jeremyho. A běžela jsem po schodech dolů, ale hned se ocitla v jeho náručí a už jsme to běželi jeho upíří rychlostí k lunaparku.
,,A jsme tady, princezno." Uchechtnul se a postavil mě na zem. Až teď jsi mě začal prohlížet od hlavy k patě. Ano, přesně tak, k patě, ale vzal mi boty.. na podpatku, takže jsem se zamračila.
,,Děláš si srandu, že mám chodit po tomhle v tomhle??" Ukázala jsem na kostrbatou cestu. Jen se uculil a nazul mi boty. Grr.. jako bych to sama neuměla.
,,Ne, nedělám a když tak tě chytám." Usmál se už mě postrkoval ke střelnici, koupil střílení dvakrát a jednu pušku mi podal a sám střílel bez chyby. Já jsem zamířila a trefila se mimo terč. Kruci. Podruhé - za jeden bod, jupí. Po třetí - za pět bodů, ještě lepší. A tím to haslo. Odložila jsem pušku a stánkař mi podal malého plyšového slona. Když jsem se koukla k Damonovi, držel v rukou velkého plyšového, rozkošného medvěda. Byl snad větší než já. Nejspíš i ovlivňoval.
,,Ehm.. tohle chceš vláčet s sebou celej den?" Zasmála jsem se a přivinula k sobě plyšové slůně.
,,Ne, já tohle odnesu k tobě do pokoje a pak se vrátím." Řekl vítězně, rozhlédl se, jestli ho někdo vidí a pak zmizel. Zakroutila jsem s úsměvem hlavou a šla dál. Procházela jsem se po celkem velkém place s dráhami, různými stánky a všemi možnými domy hrůzy.
,,Jééé, zrcadlový sál." Zaradovala jsem se a vydala se tam. Bohužel jsem neměla žádné peníze u sebe a chtěla jsem s Damonovi ztratit.
,,Dělá to 3 dolary, pokud tam chcete jít slečinko." Promluvil na mě chlápek stojící u zábradlí vedle vchodu, prohlížející si mě.
,,Nemám u sebe peníze, ale můj přítel ano, prosííím, pusťte mě tam a až uvidíte chlapa v kožené černé bundě a celkově oblečeného v černé tak po něm chtějte peníze." Nasadila jsem svůj nejroztomilejší výraz.
,,No dobrá…" Přikývl. Něco mě pošimralo na krku. ,,Bude to 6 dolarů, pokud tam jdete taky." Vyděšeně jsem vykvikla když jsem ucítila Damonovi ruce na mých bocích.
,,Tady to je." Usmál se a já se, když jsem viděla souhlasné přikývnutí toho chlápka, rozeběhla dovnitř a putovala mezi zrcadly, na podpatcích, plus jsem skoro do každého druhého narazila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lady Katysek lady Katysek | Web | 26. dubna 2012 v 20:28 | Reagovat

Jůů, stokrát lepší než ájina :-D Zase se nemůžu přestat smát :-D Honéém dalšíí ! :D :-D

2 ℳichelle❧ ℳichelle❧ | Web | 27. dubna 2012 v 22:03 | Reagovat

tahle se ti povedla =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama