................

7. Kapitola - Sinful ice-cream

29. dubna 2012 v 21:15 | Tewulinka |  We Are Who We Are
Téma: The Vampire Diaries
Hlavní dějové postavy: Damon/Elena, pak možná další :D
Děj:To netuším :D Spolupráce s hplovehp, takže nevím co tam napíše a pak já :D to se nechte překvapit :);)
Autor této kapitoly: hplovehp
My Coment: No nic, na ni nemám :D a taky má u této kapitoly, poprvé v naší povídce, odkaz na písničku :))

http://www.youtube.com/watch?v=e-K2bED9AIw
"Tak přítel jo?" ozval se Damon úlisně u mého ucha.
"Ve smyslu kamarád." ujistila jsem ho. To už jsme ale stáli u prvního zrcadla.
"No. Že jsem přibral, vím. Ale že je to až tak zlé?" poplácal se po břichu. Která má mimochodem pěkně vypracované. Klidně vám to podepíšu. Ale opovažte se o tom říct Damonovi!
Postupovali jsme pomalu, protože jsme u každého zrcadla prováděli pokusy. Naštěstí jsme to bludiště měli jen pro sebe. Byli jsme skoro u konce, když jsme to zrcadlo objevili. Zvětšovalo hlavy.
"Ukaž se jako upír!" napadlo mě.
"Ne."
"Damonkůůůů... Tvoje princezna tě o to moc prosí!" třepotala jsem řasami, div mě to neodfouklo.
"Vrrrr..." a jeho tvář zupířněla. Koukla jsem do zrcadla. A praštila sebou na zem. Vypadal jako vážně nakrknutá šavlozubá žába!
"Za dobrotu..."zadeklamoval. Než se stačil smrtelně urazit, vytáhla jsem se na nohy a líbla ho těsně před ucho.
"Díky." dodala jsem. Zatřásl hlavou. Téměř jsem cítila, jak se mu z myšlenek mixuje koktejl. Sex on the beach, předpokládám.
"Autíčka!" vykřikla jsem dřív, než mu to v hlavě doshakovalo a vyřídila se z bludiště ven. Ochotně se znovu dal do placení. Každému z nás zaplatil vlastní autíčko.
To byla jízda! Já se držela kruhové trasy, ale Damon si snad hrál na Simira nebo co. Prováděl prudké obraty a s velkým potěšením do mě opakovaně boural.
"Hej! Dáma má zůstat po setkání s rytířem v perfektním stavu! Ne nabouraná!" křičela jsem na toho upíra silnic. Jedinou odpovědí mi byl jeho šílený smích. Parádička na druhou.
"Budu mít bolístky." stěžovala jsem si, když jsme šli od autíček najít si novou zábavu.
"Já ti je pofoukám." nabídl se.
"Tam, kde je mám, mi fouakt nebudeš, leda bys chtěl abych ti já foukla jednu za ucho!"
Pochopil a rozesmál se. Zvedla jsem načuřeně nosík. To mi dlouho nevydrželo. Koupil mi totiž lízátko. A žádnou malou nanicovatou kuličku Chupa Chups. Takové to veliké, pravé pouťové. Ve tvaru srdce. Už už jsem mu chtěla poděkovat...
"ÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚ!"zavyla jsem místo toho, když mě nějaká dlouhá podezřelá věc švihla přes bolavý zadek.
"Proč mi říkáš zlato, když ti ubližuju?" usmál se sladce Damon. Otočila jsem se, abych zjistila, kde vzal zbraň. Stánek s cukrovím - vhodné i pro malé děti. A Damon držel v ruce jeden z těch velikých pendreků. Jahodový. Takže on mě mlátí a ještě k tom umou oblíbenou příchutí?!
"Pro děti to možná je. Ale určitě to nepatří do ruky sadistickým stočtyřicetiletým teenagerům." brblala jsem si. Strčil si jeden konec do úst a druhý nabídl mě. To jsi uhod chlapečku. Chytila jsem pendrek do zubů, jakože přistupuju na hru. Jenže pak jsem s ním prudce trhla. To nečekal. Rychle jsem čapal svou kořist a dala se do běhu. Což v těch botách od něj moc dobře nešlo. Proto mi je dal! Abych mu nemohla zdrhnout.
"To od tebe nebylo vůůůbec pěkné." protáhl zlověstně, když mě s naprostou samozřejmostí dohnal.
"Já..."chtěla jsem si vyžádat obhájce, ale pozdě. Už jsem seděla v sedačce...
"Né, tohle né! Prosím, cokoli, ale tohle né!" začala jsem histerčit.
"Ale vždyť se to jen otočí kolem dokola a občas tě to nechá viset hlavou dolů. Navíc jsem nám zaplatil prodlouženou jízdu." mrknul na mně zvesela.
"CO ŽE JSI UDĚLAL?!" zaječela jsem. To už se ale ta monstróznost dala do pohybu. Právě jsem získala nové oblíbené mísmeno. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!
"Nebylo to přece snad až tak zlé." protáhl se líně, když ta krasojízda skončila. Vypadla jsem ze sedačky, vzala do bradou o kraj rampy a tak jsem málem mohla hrát se svými vlastnímu zuby kuličky. Zvedla jsem oči a věnovala Damonovi jeden absolutně vyčepaný a nenávistný pohled.
"Zřejmě bylo." prohodil.
"Bystrá úvaha." zavrčela jsem, jakž takž se postavila, abych se mohlo dostat z dosahu té točící se věci. Ještě bych se tam nedopatřením ocitla znova.
"Kam to...jdeš?" zakřenil se mému způsobu chůze. A dost! Kecla jsem si na zem, zula si ty zpropadené botky a křup! Urazila jsem jim o okraj chodníku podpatky.
"Co ti ty boty udělaly?" zaúpěl.
"Octly se na mých nohách." odtušila jsem klidně.
"Ty jsi." zakroutil hlavou.
"No co?" vystrčila jsem vyzývavě bradu.
"Princezna." zasmál se. Pak mě zvedl do náruče a odnesl mě ke stánku s obuví, abych si prý vybrala něco podle mého gusta. Samozřejmě mě nemusel pobízet dvakrát.
"Spokojenost?" optal se, když jsem si to vedle něj šněrovala ke stánku se zmrzlinou, už v nových stříbřitých balerínkách.
"Ještě tu zmrzlinu!"
"A jakou?"
"Vyber ty." pobídla jsem ho.
Hmmm... je to sice neřád, ale do chutě se mi trefil. Čokoládová, vanilková a oříšková plus extra porce polevy. Damon se do zmrzliny pustil z druhého konce. Brzy se naše jazyky začaly dotýkat. Samozřejmě čistě náhodou. No dobře, později jsem spíš lovila Damonův jazyk než zmrzlinu. Evidentně se dobře bavil. Kmitl jazykem vždycky ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už ho mám.
Oba dva jsme se začali snažit prodrat ke zbytku čokoládové, pohřbené pod vanilkovou. Vznikl z toho takový divný polibek přes zmrzlinu.
"To bychom měli." poznamenal po chvíli, když si neřestně olizoval ulepené prsty.
"Co teď?" zeptala jsem se.
"Nemáš hlad?" odpověděl otázkou.
"Upíří." potvrdila jsem.
"Chceš zajít do restaurace, nebo se spokojíš s mým skromným kuchařským uměním?" usmál se.
"Budeš vařit." rozhodla jsem.
Prej skromné kuchařské umění. Kopec brambor a ta nejlepší opékaná ryba, jakou jsem kdy měla. A to je ode mně pochvala, páč ryby moc nejím.
"Máš dneska ještě něco v plánu?" zeptala jsem se a přitulila se k té plyšbludě co mi vystřelil.
"Noc je ještě mladá." mrkl na mně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama