................

Opilost a dva bratři k tomu.... paráda!! (Ironicky :D)

8. dubna 2012 v 11:57 | Tewulinka |  The vampire diaries - Damonƒ&Elena (jednorázovky)
Téma: The vampire Diaries
Hlavní dějové postavy:
Elena/Damon/Stefan
Děj: Co se stane, když se Elena opije po rozchodu se Stefanem? Kdo jí najde v Grillu? Odpovědi pod perexem :D
My Coment :) : No.. nejdelší jednorázovka co jsem kdy napsala :D měla jsem v plánu ji dát na 2x , ale to je jedno, bude tady celá :D


Člověk si ani nemůže vychutnat 12 skleniček whisky, aniž by mu někdo furt nežvanil za zády. Tohle mě štvalo, byla jsem unavená ze všeho toho okolo a tak jsem si prostě jednou zašla do Grillu a dala si pár panáků. No a co? Vydržím toho dost.. snad, aspoň myslím… nikdy jsem toho nevypila tolik jako dneska, ale hodlám nastavit svému rekordu vyšší laťku.
Objednala jsem si už třináctou skleničku whisky a vypila ji hned, co ke mně doputovala od barmana, culícího se barmana. Kdybych nebyla tak namol, tak bych mu řekla, ať si dá odchod, ale jelikož můj podnapilý mozeček, dobře dost namol mozeček, už vypovídal službu, jen jsem se usmála a objednala další skleničku a vypila ji znovu jen, co ke mně doputovala. U té další jsem se zastavila a prohlížela si čirou tekutinu, která se klimbala ze strany na stranu. Už jsem jí měla u pusy, když mi jí někdo, ten někdo, vzal a vypil ji sám.
,,Takhle sama a podnapilá, špatná kombinace, to tě nikdo nenaučil, že nemáš tolik pít, jinak uděláš, co chci i bez toho abych tě ovlivňoval, Eleno??" Šibalsky se usmál a objednal si skleničku, jen jsem zavrtěla hlavou nad jeho slovy a postavila se na své vratké nožičky a už jsem si to hezky padala vstříc pozdravit matičku zemi. Vykvikla jsem a zavřela oči, aby to co nejméně bolelo, i když to asi míň bolet nemohlo. Ale když jsem je otevřela, jen jsem koukala do těch šedo-modrých očí, které lpěli na těch mých čokoládových.
,,Chce se mi spát.." Zakňourala jsem a položila si hlavu na jeho rameno a on ochotně zaplatil mou útratu, která nebyla rozhodně malá.
,,Odnesu tě domů." Kráčel si to z Grillu, ale já ho jen zatahala za bundu aby se na mě podíval zpátky.
,,Tam néé, Jenna by mě zabila a o to nestojím.." Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou a on se jen ušklíbl tím svým typickým pohledem a už jsem si to s ním fičela vzduchem, jen mi vlály vlasy.
,,Jsme tu a Eleno, žádný skopičiny, jdeme spát." Uchechtnul se a položil mě na postel, měkkou, saténově povlečenou postel. Uvelebila jsem se tam tím způsobem, že jsem se snažila nejmíň půl hodiny dostat po slepu deku ze spod sebe a odkopnout ty hnusný boty, co mě držely ve spárech a pak další půl hodiny, než jsem začala upadat do sladké říše snů.
,,Už jsi se odkopala jak vidím, skvěle, vidím pokrok." Zašklebil se na mě a hupsnul do postele vedle mě. Zamručela jsem a zavřela oči, chtěla jsem si jen usnout a spát dlouho. Moc dlouho.
,,Jdi pryč, chci spát." Zamručela jsem na konec, s pocitem vítězství, že jsem ze sebe vůbec vydala hlásku.
,,Nemyslím si." Objevil se skloněný nade mnou a moje jediná záchrana před ovlivněním byla v tahu, respektive v jeho ruce. Klimbající ze strany na stranu. Zvedla jsem ruku abych svůj milovaný, až tak sice ne, ale přece, náhrdelník dostala zpátky, ale ten si jen odletěl někam na konec prostorného pokoje.
,,Damone.." Špitla jsem a koukala na něj, nemohla jsem si pomoct. Zírala jsem, opravdu, přímo zírala. Po chvíli když nic nedělal, jsem se přece jen donutila a koukla do strany a oči zavřené, přímo zapečetěné u sebe, jak jen to šlo.
,,Eleno, podívej se na mě." Jeho hypnotizující hlas, mě přiváděl k šílenství, co já si počnu?? Stefan pryč, což mi zas tak ani nevadilo, byla jsem s Damonem ráda, ale to aby mě ovlivňoval to zase ne, byly jsme jako přátelé.
,,Ne, ani za mák se na tebe nekouknu." Zavrčela jsem opile, takže to spíš znělo jako zapředení nějakého opilého kotěte. Začala jsem sebou házet až jsem Damona jako zázrakem překulila pod sebe, rychle jsem vstala a rozeběhla se ke dveřím… no.. rozeběhla bylo silný slovo, spíš jsem dělala, co jsem mohla, abych nespadla, tohle nešlo, běhání a opilost nešlo do hromady. Nikdy neběhat a být při tom namol. Chytla jsem dveře a ohlídla se. To bylo špatně! Damon stál přímo za mnou a své oči zabodl přímo do těch mích. Pustila jsem kliku a plně se otočila k jeho očím.
,,Teď uděláš přesně to, co ti řeknu a nebudeš v ničem protestovat." Koukala jsem jako smyslů zbavená a taky, že jsem byla, v hlavě úplně vymeteno!!
,,Udělám to, co řekneš." Odpapouškovala jsem a koukala na něj.
,,Pojď ke mně blíž a polib mě." Vybídl mě a já jako na povel přešla těsně k němu, ruce si slabě položila na jeho krk a políbila ho. Ten uměl tak bezvadně líbat, celá bych se tam klidně rozplynula. Vzal mě do náruče, já si instinktivně omotala ruce kolem jeho krku a polibek ještě zvášnila. Ani jsem si nevšimla, že jsem ležela přimáčknutá pod ním na jeho peřinách. Hladil mě po bocích a já ho stále líbala.
,,Damone…" Zalapala jsem po dechu, když se přesunul k mému oušku a zasypával ho polibky a oždiboval ho, já se rozplývala. Slyšela jsem jeho uchechtnutí a cítila jeho chladící dotyk na mém rozpáleném těle, spíše hlavně na bříšku. Tričko roztržené na jeden velký kus hadru se totiž rozletělo do neznáma.
,,Chceš to, vím, že to chceš, i bez toho abych tě musel ovlivňovat Eleno.."Uculil se a moje ovlivnění bylo rázem tatam. Prostě jsem se na něj vrhla, moje opilé já, bylo prostě mocnější a tak to já, které vždycky udělalo to, co by mělo, bylo odsunuto do malé skulinky, někde na konci mého opilého mozku. Damon neprotestoval, prostě si mě jenom ještě víc přitáhl k sobě a už to bylo, rozepínala jsem jeho košili a odhodila jí někam, kde bylo i moje tričko a pak následovaly moje džíny a pak i ty jeho, až jsme zůstali jen ve spodním prádle. A po chvilce předehry ani ne v tom a už jsem vzdychala rozkoší, kterou ve mně vzbuzoval on ve mně.
***
Kdo se probudil s kocovinou, tak ví, jak to bolí, hlava mi třeštila jako o závod a já se bála, že se mi rozskočí. Opatrně jsem se posadila, byla jsem nahá a tak jsem si jen přitáhla deku k sobě a rozhlížela se kolem, z minulý noci jsem měla jen útržky. Co jsem to zase provedla?! Omotala jsem si pokrývku kolem sebe a vydala se na průzkum, vlastně nebylo co, tolik prozkoumávat, police s knihami, velký krb a hned vedle koupelny, která ani ty dveře neměla. A jak jsem si mohla všimnout, tak se tam někdo sprchuje. Kdybych si tak aspoň něco pamatovala a hlavně, abych věděla, kde jsem. Radši jsem zašla zpět k posteli a rozhlížela se, kde jsou moje věci, tričko jsem uviděla jako kus hadru, podprsenku na druhé straně místnosti a kalhotky jsem pro jistotu ani neviděla. Když jsem uslyšela vypnutí vody, jen jsem se koukla na přicházejícího. Měl jen omotaný bílý ručník kolem pasu a tělo stále poseté kapkami vody, vlasy mokré a rozčepýřené. Nekoukala jsem, já zírala. Já se vyspala s Damonem!! Boože, tak to je zlý…
,,Dobré ráno krásko." Kouknul na mě a usmál se na mě tím nezaměnitelným úsměvem.
,,A-a-hoj" Vykoktala jsem a vstala, deku pevně přitisknutou k sobě. Sáhla jsem si na krk pro ujištění, že mám na sobě stále náhrdelník, ale našla jsem jen svůj holý krk. Ajaj.
,,Jak jsi se vyspala??" Pokračoval v konverzaci a dělal, jakože si nevšiml, jak hledám svůj sporýšový náhrdelník.
,,Bolí mě hlava, nic si skoro nepamatuju a jinak celkem dobře." Prohodila jsem a šla si v klidu a pomalu pro svou podprsenku a své kalhotky, které jsem spatřila. Ale místo toho jsem se ocitla znovu v posteli a pod Damonem. Uhnula jsem pohledem, nechtěla jsem, aby mě ovlivnil, možná znovu.
,,Koukni na mě Eleno, chci ti jen připomenout, co se včera stalo." Chtěla jsem vědět, co se vůbec včera v noci stalo?? Nejspíš ano. Podívala jsem se na něj nedůvěřivým pohledem a pak už jen zhypnotizovaně koukala do jeho očí. ,,Vzpomeň si, co se stalo včera v noci." Náhle jsem si na všechno vzpomněla. A kruci! Opravdu jsem se vyspala s Damonem a moc se mi to líbilo. Moc!! Sakra!
,,Sakra!" Zaklela jsem a promnula si rukou čelo. ,,Zase jsem něco vyvedla, něco, co jsem neměla." Zavrtěla jsem hlavou a chtěla ještě něco říct, ale to mě umlčel svými rty a já ochotně, překvapivě, spolupracovala.
,,Vážně?? Ale provedla jsi to ráda a dost dobře." Zamumlal do polibku a rukou začal nahmatávat mou ruku, kterou jsem si přidržovala deku. Chytil ji a chtěl ji dát pryč, aby měl přístup k odstranění deky, ale já jsem se deky držela jako klíště. ,,Pusť tu deku, nechci tě k tomu ovlivňovat lásko, ale jen ti chci předvést to, co se stalo večer." Ušklíbl se
,,Ale já nechci předvést, co se stalo večer." Zamumlala jsem a sklouzla pohledem k vaně a nevinně se usmála, když už, tak stylově. Napodobil můj pohled a byl v tu ránu pryč a napouštěl vodu a dával do ní pěnu. Nadzdvihla jsem se na loktech a pozorovala ho, jak kontroluje každý můj pohyb a při tom kontroluje i vodu, aby nebyla moc studená, nebo vařící. Já se naprosto zbláznila.. no, ono to bylo zřejmé, jen ten alkohol mi v tom pomohl. Bóóže, jsem totálně zblázněná do Damona Salvatora. Ajaj. Musím připsat do svého slovníku údivu nové slovo a to ajaj.. protože s tímhle upírem to bude dost často co ho použiju.
,,Vaše koupel čeká slečno." Ozval se Damonův hlas z koupelny a já se ochotně zvedla a šla za ním. Jak jinak, než, že jsem měla deku omotanou kolem sebe. Přistoupila jsem až k vaně a usmívající si shodila svůj jediný zakrývající úkryt, před Damonovým zvědavým pokukování. Ale přišlo mi to děsně milý.. takový, no, roztomilý. Vlezla jsem do připravené bublinkové lázně a hned po mě i Damon. Ani nevím jak rychle, ale už jsem na něm seděla obkročmo a líbali jsme se jako smyslu zbavení. A ano, moje vzpomínka na úžasné rty, které se dobývají do těch mých je opravdu pravdivá. Ne, že bych ji nezažila už před chvílí na posteli, ale.. tohle bylo něco jiného. Něco, z čeho kdybych stála, by se mi roztřásla kolena a šla bych se přivítat s matičkou zemí. Celá já.
,,Damone…" Vypustila jsem z úst slabý vzdech, když jsem okusila jaký je pocit mít ho znovu v sobě. No… nemám víc co říct…
***
Spánek.. nejúčinnější věc proti únavě, nemyslíte?? Spala jsem přitulená k mužské hrudi. Damonově hrudi. Ajaj. Moje nově oblíbené slovo. Opatrně jsem se vyvlekla z jeho silného objetí. Spal a vypadal tak mírumilovně, zranitelně… roztomile. Pocuchané černé havraní vlasy kolem jeho obličeje. Už jen chyběly ty jeho oči, které dokážou rozproudit krev. Pomalu jsem došla pro své věci poházené po pokoji a dokonce jsem našla pod skříní i svůj náhrdelník. No sláva. Zapnula jsem si ho a spolu s mým spodním prádlem, které jsem si už také oblékla jsem si vzala jeho černou košili, která dokonale ladila s mým sytě rudým prádlem, a pomalu, jako zloděj, jsem se proplížila dolů do kuchyně, kde jsem si nalila džus s multivitaminovou příchutí a pomalu upíjela. Uviděla jsem dokonce i svou kabelku, kterou jsem zázrakem nenechala v Grillu. Vytáhla jsem z ní svůj mobilní telefon a zapnula si zvonění, které bylo vypnuté, aby mě nerušilo v mém poklidném bumbání alkoholu. Jakmile jsem aktivovala zvuk, tak jsem se vrhla na prohledání těch hovorů, které jsem promeškala. No jo.. bylo jich požehnaně, a když myslím požehnaně, tak jich bylo dost! Si to klidně přepočítám:
3x zmeškaný hovor od Caroline
6x zmeškaný hovor od Jenny… kruci
4x zmeškaný hovor od Jeremyho
3x zmeškaný hovor od Alaricka
4x zmeškaný hovor od Bonnie
Ale to co jsem opravdu nečekala, je, že mám zmeškaný hovor od Stefana, vždyť jsem se s ním rozešla, protože jsem ho načapala.. jak.. zabil nějakou dívku. Neunesla jsem to.
Telefon zazvonil a já ho co nejrychleji zvedla, abych neprobudila Damona. ,,Prosím??" Ozvala jsem se do telefonu.
,,Eleno?" Na druhé straně byl Stefan.
,,Jsem to já." Přikývla jsem jako by mě snad mohl vidět.
,,Potřebuji s tebou mluvit.. mohli by jsme se sejít?" Ozval se po chvíli, povzdychla jsem si.
,,Je tohle vůbec za potřebí?? Zabil jsi ji, přede mnou Stefane!" Vykvikla jsem do telefonu.
,,Přijď do penzionu, právě jdu tam, prosím Eleno." Zaprosil, ale mě jen spadla čelist. Jde do penzionu? To auto je jeho co teď slyším? Tak to je průšvih. ,,Eleno?" Slyšela jsem ho jak nejistě promluvil do telefonu.
,, No.."Odkašlala jsem si. ,,Snad přijdu." Odpověděla jsem nakonec a uslyšela úlevné vydechnutí na druhé straně.
,,Děkuju." Zašramotil klíči a já jen zavěsila a vzala svou kabelku a rychle běžela nahoru do Damonova pokoje.
,,Damone??" Vběhla jsem tam, ale on tam nebyl. Sakra! ,,Damone??" Zopakovala jsem důrazněji. Nic! Přeběhla jsem ke svým riflím a oblékla si je a pak i své černé lodičky na vysokém podpatku. Nevím co mě to napadlo. Košili jsem si uvázala na uzel pod podprsenkou a rukávy vyhrnovala k loktům. Ano, ležérní styl, prostě moje košile, myslím, že si ji nechám i tak.
,,Eleno?" Slyšela jsem Stefana. Zdá se, že moje volání Damona slyšel. Ajaj. Přeběhla jsem do koupelny, no, docupitala, jinak bych asi pozdravila znovu zem. Vzala hřeben z kabelky, kterou jsem měla zavěšenou na lokti pravé ruky a začala česat neposedné vlasy. Pak jsem si opláchla obličej a víc jsem nestihla, jelikož dovnitř vběhl Stefan a jakmile mě spatřil tak jsem byla v jeho objetí. Dost silném. Au.. Ani si nevšiml, co mám na sobě. Naštěstí.
,,Stefane?" Zkoušela jsem se vymanit, ale nějak to nešlo. Jejda.
,,Eleno, tolik jsi mi chyběla. Omlouvám se za to všechno, nechtěl jsem." Chytil mou tvář do dlaní a koukal mi do očí, pak pohledem sklouzl k mému náhrdelníku. Oddechl si.
,,Já, musím jít." Vyhrkla jsem a šla ke dveřím co nejhezčí chůzí, aby viděl, o co přišel. Aby viděl, co patří teď někomu jinému.
,,Eleno.." Zamračil se a chytil mě kolem pasu. ,,Prosím, dej mi druhou šanci." Kouknul na mě pohledem, kterému jsem v minulosti nedokázala odolat. Ale teď je to jinak, jsem silná.. no.. celkem řečeno.
,,Ne Stefane.." Zavrtěla jsem hlavou a znovu se vymanila. ,,Na tohle se jen tak zapomenout nedá." Dodala jsem a znovu se otočila k odchodu. Chladivý vánek se přenesl přes mou tvář a on opět stál přede mnou. O dost sebevědomější než před tím.
,,Ale ano Eleno. Dá se na to zapomenout." Koukal na mě a já si znovu už podruhé sáhla na místo, kde by se měl houpat ten můj drahocenný sporýšový náhrdelník. Naštěstí tam byl.
,,Ale já nechci zapomenout." Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou a rázně si to šla ke dveřím. Už jsem brala za kliku, když jsem se ocitla přimáčknutá na dveře zády a Stefan se na mě koukal výhružným pohledem. No.. ano, nemám ráda ten pohled. Zvlášť v mém případě. Nikdy se na mě takhle nedíval. Vždy jen na ty co mi chtěli ublížit. Tenhle pohled na sobě jsem zažila snad jen jednou, když si myslel, že jsem Katherine. No… další vysvětlení.
,,Ty zapomeneš.." Sklopila jsem pohled abych se na něj nemusela dívat a tím jsem si všimla, že už nemám svůj ochranný předmět - náhrdelník. Kruci! Bratři jak se patří.. Fakt, že jo. Jeden si v tom libuje stále a ten druhý se k němu přidá. Ach jo…
,,Kde je Damon?" Zeptala jsem se s pohledem upřeným do země.
,,Tam kde ti nemůže ublížit." Pohladil mě po tváři. Měl zase něžný hlas, který si schovával vždy jen pro mě.
,,On mi, ale neubližuje." Zaprotestovala jsem. Spíš mě dělá šťastnou… Ale pššššt!!
,,Ale mohl by mi zabránit ve všem, na co se chystám." Ušklíbl se pro sebe a já se najednou chtěla co nejvíc dostat k Damonovi. Začala jsem se kroutit a házet sebou. Ale to nepomohlo. Držel mě stále silně přikovanou ke dveřím. Nekoukat mu do očí.. Nekoukat!!!
,,Pusť mě Stefane! Chci se přesvědčit, že je Damon v pořádku." Vykřikla jsem naštvaně. Sevření trochu povolilo, jako by se rozmýšlel, jestli to opravdu udělá. Pak ale znovu zesílilo a to tak, že mě jednou rukou chytl za obě zápěstí nad mou hlavou a donutil mě tak vypnout můj hrudník proti tomu jemu. Druhou mě chytil opatrně za bradu a nadzdvihl mi obličej, tak, abych se mu mohla podívat do očí. Zadíval se na mě a mě se vháněli slzy do očí. Nechci být ovlivněná, abych zapomněla. Abych si myslela, že je všechno v pořádku. Nechci!!!
,,Eleno…" Spustil a mě slzy vytryskly jako fontána. Snažila jsem se vrtět hlavou, ale držel mou bradu v pevném sevření. Sklopila jsem pohled k zemi a poté semkla víčka pevně k sobě.
,,Nechci, neovlivníš mě." Mumlala jsem si skoro pro sebe, ale on to slyšel stejně.
,,Pomůže nám to zase být spolu." Spustil svým hlasem pro mě.
,,Nechci být tvoje poslušná loutka Stefane!" Štěkla jsem vztekle a tím udělala chybu, jelikož jsem se mu podívala do očí. Ajaj. Nedokázala jsem odtrhnout zrak.
,,Nebudeš, tohle je výjimečně .. poslouchej mě Eleno. Teď zapomeneš, že jsi mě viděla zabít tu dívku. Jsme stále spolu a jsme spolu šťastní. Miluješ mě." Dokončil a já najednou pocítila příšerné pálení po těle. Džus! Sporýš! Damon věděl… Pro jistotu jsem to zopakovala jako papoušek po něm. Se zřejmou spokojeností mě pustil a já už měla dokonce svůj náhrdelník zpátky. Zamrkala jsem jako bych viděla halucinaci a omotala mu ruce kolem krku.
,,Kde jsi byl?? Tolik jsi mi chyběl, Stefane." Zamumlala jsem do jeho ramene připravená k útěku co nejdřív.
,,Na lovu, však to znáš.. veverky." Hladil mě po vlasech a přitiskl ještě víc k sobě.
,,Dobře.. tak, dojdu se dolů napít a ty na mě počkej ve svém pokoji. Budeme to muset řádně oslavit." Zamrkala jsem svůdně a on jako na povel zmizel. Vítězství. Rychle jsem uchopila kabelku, která mi spadla, když mě přirazil ke dveřím a šla dolů. Měla jsem jistotu, že za mnou nepůjde.. snad. Položila jsem kabelku na stůl a začala hledat jak jen nejrychleji to šlo. Ale rychle to moc nešlo. Podpatky byly moc vysoké, takže jsem zase jen cupitala. A s bosýma nohama se mi tu už chodit nechtělo. Dole nebyl. Takže.. ještě níž.. sklep se.. sporýšem. Polkla jsem a vydala se tam.
,,Eleno?" Ozval se ze shora Stefan a já jakmile ho uslyšela ztuhla.
,,Hned budu u tebe." Zacukrovala jsem a otevřela potichu dveře do sklepa. Vydala jsem se po schodech a ocitla se přede dveřmi. Otevřela jsem je pomalu a nahlédla jsem dovnitř. To co jsem uviděla mi sevřelo vnitřnosti. Myslela jsem, že se pozvracím hned a tady. Damon ležel na stole obložený sporýšem. Takže byl celý popálený. Ve vzduchu bylo cítit spálené maso. Okamžitě i přes veškerou nevolnost jsem se vydala k němu a začala rychle odhazovat sporýš z jeho těla. Měl na sobě jen kalhoty. Když jsem i poslední drobek sporýše odhodila, tak jsem se ho pokusila zvednout, ale jediné, čeho jsem docílila, bylo jeho ochraptělé zamumlání. S ním nepohnu. Potřebuje krev. Zásoby! Heuréka!! Rychle jsem se vydala k lednici se zásobami z městské nemocnice našeho městečka a s dvěma posledními sáčky se vydala zpátky k němu. Měl by si to pak doplnit. Stoupla jsem si k němu a otevřela první krevní konzervu a přiložila mu ji k ústům. Nereagoval, ale po chvíli už začínal pomalu, ale jistě, polykat tu životodárnou tekutinu pro upíry. Když dopil první konzervu, byl už skoro v pořádku, ale ještě jsem mu dala tu druhou, kterou vypil pak už úplně sám. Jen jsem se bála, jestli náhodou Stefan nepřijde, ale snad si moje zpoždění bude vykládat tím, že chci být pro něj hezká. No nic.
,,Eleno??" Ozval se ochraptělý hlas. Zdá se, že ještě pořád je slabý. Sklonila jsem se k němu a políbila ho.
,,Damone si moc slabý…" Koukala jsem na něj smutně. ,,Ale ze mě se napít nemůžeš… mám v sobě sporýš, díky tobě." Povzdychla jsem si.
,,Ne, máš sporýšové náušnice Eleno. To je rozdíl." Nasadil na mě svůj úsměv plný sarkasmu. Ten mi táák chyběl.
,,Takže se můžeš napít." Naklonila jsem se k němu.
,,Ne, Eleno, to bych ti nemohl udělat." Zavrtěl hlavou.
,,Damone napij se, prosím." Naléhala jsem a on po chvíli váhaní přitiskl svá ústa na můj krk. Nejdřív mě jen políbil a šeptal, že to nebude bolet. Pak se zakousnul. Ale měl pravdu, opravdu to nebolelo. Pil natolik, že už musel být dost silný. Trochu malátně jsem se usmála, když přestal pít. Ani kapka nazmar. Rozkousnul si zápěstí a přiložil mi ho ke rtům. Normálně bych se naštvala, ale teď jsem se skoro neudržela na nohou. Přijala jsem jeho zápěstí a napila se třemi plnými doušky. Rána na krku se zacelila a já se cítila skoro plná elánu. Objal mě kolem pasu a políbil na mé rty. Byl to krásný polibek.
,,Musíme jít. Stefan je nebezpečný." Zašeptal do mých rtů a já jen pomalu přikývla. Vzal mě za ruku a šli jsme nahoru. Pomalu otevřel dveře a já jen koukala, jak se za nimi rýsuje Stefanova tvář plná hněvu. Pustila jsem jako na povel Damonovu ruku. Stefan si toho zdá se nevšimnul.
,,Kde ty se tu bereš?!" Zavrčel na Damona.
,,Uzdraven a už nepálen zaživa sporýšem bratříčku." Sarkasmus mu opravdu nechyběl. Koukala jsem z jednoho na druhého.
,,Eleno.. vím, že chceš pořád zachraňovat, ale on je nebezpečný. Pojď… půjdeme ke mně." Natáhl ruku, ale já jen zavrtěla hlavou a chytla se Damona. Slzy se mi i přes veškeré úsilí skutálely po tvářích.
,,Ne Stefane.. ty jsi ho prostě pálil za živa.. jak jen to jde." Zalkla jsem se a fňukla. Tím jsem si zasloužila, že mě Damon schoval do svého objetí. ,,Tím.. jsi mi potvrdil, že jsi se nezlepšil." Zavrtěla jsem hlavou a nechala se vzít do Damonovi náruče. Schovala jsem hlavu do jeho ramene a nechala se nést kolem Stefana, kterému nejspíš ještě nedocvaklo co se stalo.
,,Ty jsi měla ještě sporýš." Vydal ze sebe.
,,Stefan kterého jsem znala, by mě nikdy neovlivnil." Zavrtěla jsem hlavou a pak jen pomalu usínala únavou. Poslední co jsem slyšela, když mě Damon položil na pohovku bylo, že se Stefan jen rozhodl odejít. Nevím co je na tom pravdy, ale… snad to pravda bude. Chci být s Damonem. Ano.. s Damonem…
Pak už jsem jen upadla do té krásné říše snů a byla ráda, že se ke mně Damon přidal a nepřestal mě objímat.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 BuffynQa > Btvsweb BuffynQa > Btvsweb | Web | 8. dubna 2012 v 20:29 | Reagovat

Samořřejmě že se mi líbí :-) jinak bych to nepsala , a hlavně i ty jsi mi sympatická dáš mi e-mail abych ti tam napsala a poslala foto?

2 lady Katysek lady Katysek | Web | 8. dubna 2012 v 20:38 | Reagovat

Stěhuji se na jiný blog, tak budu ráda, když si článek přečteš.:-) http://katik-lol.blog.cz/1204/konec-stehovani

3 lady Katysek lady Katysek | Web | 8. dubna 2012 v 21:19 | Reagovat

Děkuju, ale ty ho máš stejně krásnější ! :-) A okamžitě si tě jdu zapsat.:-)

4 lady Katysek lady Katysek | Web | 10. dubna 2012 v 17:47 | Reagovat

Parádní .. :-) Pořád říkám, že na tvoje psaní nemám a je to pravda ! :-)

5 BuffynQa BuffynQa | 11. dubna 2012 v 9:00 | Reagovat

Dobře..:) ted moc nemohu na počítač..píšu ze školy :) takze staci kdyz ti to pošlu zítra nebo v pátek..? :)

6 BuffynQa BuffynQa | 11. dubna 2012 v 12:57 | Reagovat

Ok :-) zkusím ti je poslat teď .. :)

7 hplovehp hplovehp | Web | 13. dubna 2012 v 7:10 | Reagovat

Fíha! Jak jinak mám Stefana ráda, tak z toho tvého bych nejradši udělala hot dog se sporýšem! :D
A moc hezky popsané opilecké myšlení. Známe, známe...:D
O scéna Elena+Damon+postel nebo Elena+Damon+vana se ani nezmiňuju... *slintá*

Moc se mi to líbilo!

8 Koki Koki | 2. května 2012 v 14:51 | Reagovat

Už ta první věta byla skvělá. Píšeš výborně. :-)

9 Barbara xoxo TVD Barbara xoxo TVD | 14. srpna 2012 v 22:41 | Reagovat

Tohle žeru..
Alter-realita z tohohle úhlu--- výtečná, tak zhruba si to představuji, že by to mělo vypadat v seriálu, no doufám, že se toho v další sérii seriálu TVD dočkám, jinak tvoje psaní je naprosto úžasný a já se jím tak trochu uklidňuji když to tak čtu tak doufám, že by mohli být producenti seriálu od té dobroty a něco s DELENOU konečně udělat :D moc se mi to líbí, a myslím, že na veškerým tvým psaním jsem dočista závislá, jen tak dál moje drahá :))

10 Lily Lily | 7. října 2012 v 17:21 | Reagovat

Moc krásná. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama