................

17. Kapitola - Forever&Always

13. května 2012 v 17:55 | Tewulinka |  We Are Who We Are
Téma: The Vampire Diaries
Hlavní dějové postavy: Damon/Elena, pak možná další :D
Děj:To netuším :D Spolupráce s hplovehp, takže nevím co tam napíše a pak já :D to se nechte překvapit :);)
Autor této kapitoly: hplovehp
My Coment: Ošklivá kapitolka, ale úžasně napsaná, měla jsem z tý kapitoly hrůzu, když jsem ji četla a omlouvám se, že to tak dlouho trvalo.

Odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=a091w-c1HwA&feature=fvsr
Pomalu jsem se posadila. Kde to jsem?
"Damone?" zavolala jsem do šera.
"Zkus to znova." ozval se ironický hlas.
"Stefan." vydechla jsem bojácně. Už se mi to vybavilo.
"Proč...proč jsem tady?" vykoktala jsem a vstala, když se ke mně začal přibližovat.
"Ty to opravdu nevíš?" zasmál se a chtěl mě pohladit po tváři. Odstrčila jsem ho. Vzápětí už mě držel s rukama bolestně zkoucenýma za zády.
"To bolí! Pusť!" snažila jsem se mu vykroutit.
"Vážně? A víš jak to bolelo mě?" zeptal se.
"Stefane. Nemusí to být...Nemusíš..."
"Ale musím."
"Ty mi nechceš ubližovat."
"Ale ano, chci. Víš proč?" zašeptal mi do ucha. Zaškubala jsem sebou.
"Protože každá kapka tvé bolesti..." stiskl mi zápěstí, až jsem vykřikla.
"Tiší tu mou."dopověděl zlověstně.
"Já..au!"
Shodil mě na tvrdou palandu v koutě místnosti. Jeho rty se přisály na můj krk.
"Tak už se napij. Vyzývám tě k tomu!"
"Mám lepší nápad." zasmál se. Ucítila jsem, jak ze mě stahuje šaty.
"Ne!" zalapala jsem po dechu. Pokusil se rozepnout mi podprsenku. Shodila jsem ho ze sebe.
"To jsi neměla." zavrčel. Něco mě zastudilo na rukou. Vzhlédla jsem k nim. Pouta!
"Kde jsme to přestali?" usmál se sladce Stefan. Tentokrát se mu podařilo podprsenku ze mě strhnout. Celou mě zalehl a začal se věnovat mým ňadrům.
"Nech mě být!" zaječela jsem a zazmítala sebou.
"Můžeš si za to sama." odtušil klidně.
Sklonil se, děsivě pomalu; strach a nevolnost mi zmítali tělem. Skousnul mi bradavku. Zajíkla jsem se bolestí.
"Tak zlé to snad nebylo." zašklebil se. Probodla jsem ho nenávistným pohledem.
"Možná, kdyby ses mi trošku věnovala, mohl bych být.. jemnější." ukázal rukou na svůj poklopec. Zvedl se mi žaludek.
"Nikdy!" odsekla jsem.
"Řekla sis o to." pokrčil rameny. Cítila jsem, já mi stahuje tu poslední krajku, která mě ještě zakrývala. Stiskla jsem nohy pevně k sobě. Silou mi je zase roztáhl.
"Poslední šance na záchranu." sundal si pásek.
"Táhni k čertu." doporučila jsem mu.
"Fajn." zasmál se krutě. Vzápětí jsem cítila jeho prst. Uvnitř. Začal s ním pohybovat. Bylo to jako nějaká zvrácená gynekologická prohlídka. Strašně to bolelo, ale zakázala jsem si pláč. Nebudu mu dělat radost.
"Tohle ti nestačí?" zakroutil hlavou a svlékl se. Jakmile se přiblížil, nakopla jsem ho.
"Eleno, ty jsi nepoučitelná."
Chytil mě za nohy a natlačil se mezi ně. Bylo to to nejhorší, co se mi kdy stalo. Už jsem nedokázala udržet slzy. S každým jeho pohybem jsem křičela bolestí. Konečně jsem cítila, jak se napjal a vyvrcholil.
"Bylo to krásný lásko." poznamenal ironicky, olízl mi tvář, uvolnil pouta a odešel.
Celá jsem se roztřásla. Chtělo se mi zvracet. Stefan mě pošpinil a já neměla možnost se omýt. Byla jsem pořád cítit jím. Zabořila jsem obličej do tvrdé matrace a rozbrečela se naplno. Nejen, že mi ublížil. Ještě mě donutil myslet si, že si za to doopravdy můžu sama. To já jsem ho přece opustila. Já jsem z něj udělala znova tohle monstrum, Rozparovače. Vzlykala jsem, dokud mi nedošly slzy. I pak jsem ale popotahovala.
Damon. Kde je Damon? Proč tu není? Proč mě nezachrání? Potřebuju pomoc. Potřebuju Damona. Bezmocně jsme praštila do palandy. Asi jsem usnula vyčerpáním.
Probral mě až někdo, kdo mě bral to náruče.
"Nech mě! Ne! Znova už ne! Ne! Pusť!" bránila jsem se.
"Klidně si mě mlať jak chceš, ale já tě nepustím." uslyšela jsem Damonův hlas.
"Damone!" vykřikla jsem a rozplakala se nanovo. Pořád jsem ho bušila do zad, ale zároveň jsem se k němu tiskla, jak jsem mohla.
"Jsem to já. Neboj se. Všechno bude dobré." houpal se mnou jako s malým dítětem.
"Damone, Stefan...on..mně..." vzlykala jsem.
"Já vím." řekl hlasem plným bolesti. Jako by ho můj zážitek zraňoval víc než mě samotnou.
"Ale on sem může..."
"Nemůže. Caroline a Bonnie si ho dost drsně podaly." uchechtl se nevesele.
"Bo-Bonnie? Myslela jsem, že se na mně zlobí." vykoktala jsem.
"Jsi její nejlepší přítelkyně. Ikdyby na tebe byla naštvaná sebevíc, vždycky tě přijde zachránit." pohladil mě po vlasech. Pomalu jsem se uklidňovala.
"Tu máš." podal mi svůj dlouhý kabát. Pohled mi sklouzl k mým šatům na zemi. Byly roztrhané. Sbohem moje oblíbené šatičky. Vděčně jsem se nasoukala do nabízeného kabátu.
"Odnes mě odsud." požádala jsem Damona.
"Samozřejmě. Jdeme domů." zvedl mě a nesl pryč z té temné díry.
"Domů."zopakovala jsem dojatě.
"Panebože Eleno! Co se jí stalo?!" vystartovala Jenna.
"Nech nás, prosím, projít. Všechno ti potom vysvětlím, jen co usne." pohlédl na ni Damon prosebně.
"Dobře." hlesla vyděšeně. Damon mě uložil do mé postele.
"Já to jdu vysvětlit Je.."
"Zůstaň!" vykřikla jsem se záchvatem paniky. Okamžitě ležel u mě.
"Šššštt." tišil mně.
"Kdybys tu nebyl, on by se mohl.."
"Nemohl. Je zabezpečený. Přesto tu zůstanu, pokud si to přeješ." vysvětloval mi trpělivě.
"Zůstaň."
"Dobře. Zkus usnout." pohladil mě po vlasech.
"Můžu...můžu se nejdřív umýt?" zeptala jsem se.
"Proč se ptáš? Počkám tu na tebe." usmál se povzbudivě.
"Díky." oplatila jsem mu úsměv roztřeseně a vydala se do koupelny. Horká voda a můj sprchový gel mi pomohly cítit se zase jako Elena Gilbertová. V trošku lepším stavu jsem se vrátila k Damonovi.
"Dobrou noc." popřál mi, když zhasnul lampičku.
"Dobrou." zamumlala jsem. Obličej jsem si uložila na jeho hruď, ale zbytek těla jsem si držela co nejdál.
Ráno. Necítila jsem Damonovu přítomnost. Pak jsem ho uviděla sedět v křesílku na druhé straně pokoje, na půl cesty bezi bděním a spánkem.
"Damone?"
"Ano princezno?" zeptal se polekaně.
"Proč jsi v tom křesle?"
"V noci jsem tě pohladil po tváři a ty jsi začala křičet, ať se tě nedotýkám. Nechtěl jsem tě probrat, tak jsem se radši odsunul." vysvětlil měkce. Vstala jsem, přešla pokoj a posadila se mu na kolena.
"Promiň."šeptla jsem, plná studu.
"To je přirozené. Ale musíš si pamatovat, že já ti takhle neublížím. Nikdy." promlouval naléhavě. Natáhla jsem se k jeho tváři a krátce ho políbila.
"Miluju tě." šeptla jsem pak.
"To jsem rád, že v tom nejsem sám." zasmál se a já se poprvé od té události zasmála taky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Barbara xoxo TVD Barbara xoxo TVD | 15. srpna 2012 v 1:13 | Reagovat

Je to dobrej dil a zaroven ten nejhorsi, urcite mi rozumite..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama