................

9. Kapitola - My heart goes BANG! BANG! BOOM!

1. května 2012 v 21:39 | Tewulinka |  We Are Who We Are
Téma: The Vampire Diaries
Hlavní dějové postavy: Damon/Elena, pak možná další :D
Děj:To netuším :D Spolupráce s hplovehp, takže nevím co tam napíše a pak já :D to se nechte překvapit :);)
Autor této kapitoly: hplovehp
My Coment: úžasná kapitola, jak jinak :))


Stál jsem v parku; šok k nepopsání. Rty mě pálily při pomyšlení na její polibky. Zatřásl jsem hlavou, abych byl schopen uvažovat. Teprve teď se mi rozsvítila žárovka. Damone, Eleno od tebe utekla! Vydal jsem se k ní domů. Už od vchodových dveří jsem slyšel její vzlyky.
"Eleno!" zavolal jsem opatrně. Chvíle napětí...
"Jdi pryč Damone." ozvalo se vzápětí.
"Ne. Otevři ty dveře."
"Asi tak příštích sto let ani náhodou."
Zkusil jsem dveře otevřít. No jasně, seděla opřená o ně.
"Eleno. Měj rozum a otevři ty dveře."
"Tůdle nůdle polská čokoláda." řekla plačtivě.
"Nerad mluvím přes dveře." zabručel jsem.
"Vždyť sem pořád můžeš vlézt oknem." fňukla. Málem jsem si dupnul jak Pyšná princezna. Ta dívka bude moje smrt. A vzhledem k tomu, že už jsem po smrti snad chápete, jak vážně to myslím.
"Jo a být zase otravný Damon? Tak to ani omylem princezno!"
"Smůla."
"Tak hele! Ty si myslíš, kdo ví jak nejsi tvrdohlavá a vytrvalá, viď? Jenže princezno, já jsem tady na světě poněkud dýl. A většinu toho století jsem strávil čekáním. Vytržím tu klidně týden a celou dobu do tebe budu hustit jakoukoli kravinu, která mě napadne." vyhrožoval jsem.
"To neuděláš."
"Vsadíme se?" uchechtl jsem se. Posadil jsem se naproti jejím dveřím, zády opřený o zábradlí.
"Pamatuju se, že když jsem byl malý kluk, chtěl jsem mít plot natřený na rudo. A otec říkal, že..." začal jsem s nudnými rodinými historkami, obvykle vyhraněnými na otravování Stefana.
Hodina...dvě..dvě a půl. Má výdrž.
"A když bylo Stefanovi pět, tak se vloupal do..."
Dveře se rozlétly. Elena měla zarudlé oči, ale zároveň se smála.
"S tebou by i odsouzenec k smrti, hodinu před popravou, chytil záchvat smíchu." stěžovala si a popotahovala nosem.
"Pojď jsem, ty Šíleně smutná princezno." usmál jsem se. Vklouzla mi do náruče. Hladil jsem ji po vlasech a ona si třela tvář o moje rameno.
"Jedeme!" vyjekla najednou.
"Kam?" zeptal jsem se překvapeně.
"Někam, to je jedno. Chci vypadnou z Mystic Falls." hypnotizovaly mě její teplé, hnědé oči.
"Dobře. Auto mám před domem."
"Díky." usmála se. Nechala se odvést do auta. Venku z Mystic Falls jsme byli během několika vteřin.
"Mám pustit nějakou muziku?" zeptala se.
"Jestli chceš, tak tam prosím dej to CD s červeným obalem." navigoval jsem ji. Udělala, co jsem chtěl.
Odkaz (až budu někdy řídit, tohle mi bude v autě hrát pořád! :D):
http://www.youtube.com/watch?v=8b-_ERN9o8I
Řídil jsem jen jednou rukou. Druhou jsem obratně čapnul Eleninu. Přiložil jsem si ji na srdce a počkal na patřičný moment v písničce.
"My heart goes Bang! Bang! Boom!" zanotoval jsem spolu se zpěvákem a třikrát si klepl do hrudi její dlaní. Plaše se mi vykroutila. Povytáhl jsem obočí. Chvilku mě nejistě pozorovala. Pak se začala smát. S úlevou jsem se kní přidal. Co bylo tak vtipné? Nic a všechno.
"Důdududů!" prozpěvovali jsme si hlasitě. Spokojeně jsem se kochal pohledem na veselou Elenu.
"Při řízení se dívá na cestu, pane Salvatore." upozornila mě, chytila za bradu a otočila po směru jízdy. Neodpustil jsem si úšklebek, než jsem se podřídil. Jednoznačně není fér. Ona se na mě koukat může!
"Tady?" zeptal jsem se. Malý bar pod přístřeškem na pláži a nekonečné moře, lemované pláží, bílou v měsíčním svitu.
"Ujde to." zatvářila se kriticky. Za trest byla z auta vynesena. Bránila se.
"Hele, já nejsem tam-tam." upozornil jsem ji, když mi bušila do zad.
"Upíráku přechytralá!" zapištěla. Nahodil jsem naprostou ignoraci. Ještě pořád s ní přes rameno jsem v baru objednal dva koktejly. Zaplatil jsem a odnesl je i s Elenou dál na pláž, kde bylo soukromí.
Konečně mě posadil na zem. Přesně řečeno do toho přerostlého pískoviště. Chtěla jsem se začít ohánět tím, že jsem lidská bytost, ne kus nábytku, který může podle chuti vzít a přemístit kam se mu zlíbí.
"Na usmířenou?" strčil mi pod nos jednu ze sklenic. Mojito. A že se trefil.
"Fajn. Co to máš ty?" zajímalo mě. Naoranžovělá tekutina vypadala přitažlivě.
"Sex on the beach." zamrkal koketně. Nakrčila jsem čelo.
"Chci si ho vychutnat alespoň takhle." culil se. Zakroutila jsem hlavou.
Neexistuje náhodou cena "Rozptylovač roku"? Protože Damon by ji určitě získal. Během chvilky vtipkování s ním, zapíjené mojitem jsem zapoměla na to, že existuje něco jako pláč. Patrně bych to musela hledat ve slovníku. To ještě nějaká dobrá duše v tom Tarzanově přístřešku s velmi šikovným barmanem zapnula rádio.
Odkaz (Možná se vám to zdá přeplácané, dvě písničky, ale já si nemohla pomoct ;D) :
http://www.youtube.com/watch?v=usFl9JEfCu0
Odložila jsem (čti odhodila) skleničku do písku a rozběhla se do vody.
"Opatrně Eleno, ten břeh..."
"Uáááá!"
"Klouže."
"Díky za varování." zašklebila jsem se. Rytířsky se vydal pomoct mi na nohy. Nepochodil. Stáhla jsem ho za sebou do drobného přílivu.
"To je...tfí!" prskal slanou vodu. Než mohl začít sepisovat oficiální stížnost, začala jsem ho líbat. Důležitá věc, která se musí zapsat do deníku: Pláž a koktejly mě dělají lehkomyslnou, hravou a roztouženou. Což s Damonem není ani trochu dobrá kombinace.
Než jsem svému plážovému já stihla řádně vysvětlit, jak se věci mají, ucítila jsem Damonovi ruce pod svými mokrými šaty. Jeho dotek na mé holé kůži výrazně napomohl plážové Eleně převzít kontrolu.
"Víš, že je to tvoje tričko vlastně strašně zbytečná věc?" slyšela jsem samu sebe říkat.
"Vážně?" uchechtl se vzrušeně Damon.
"Ano." potvrdila jsem. Jedno promočené černé tričko mínus. Vytáhnul nás do stoje. Omotala jsem mu nohy kolem boků, takže mě musel nést. Vešli jsme do nějaké chatky, ale ta mě pramálo zajímala. Měla jsem důležitější věci na práci. Třeba ulíbat Damona.
"Myslím, že toho bylo an jeden večer až dost!" zarazil Damon moje ruce na svém pásku. Změřila jsem si ho svým nejnasupenějším pohledem. Oči měl toužebné (a díky těsnému objetí jsem věděla, že to není jediná roztoužená část jeho těla), ale na rtech mu hrál potměšilý úsměv. On mě chce týrat!
"Ale..." chtěla jsem začít protestovat.
"Žádná ale. Jdu ještě pro další koktejl. Jestli chceš, můžeš si tady v téhle skříni vybrat něco na převlečení." pobídl mě, než zmizel do tmy. Podívala jsem se na skříň s jednoznačnými úmysly. Kde že mám tu sekeru?! Pak jsem se ale zklidnila. Ten nebohý nábytek nemůže za to, že ho vlastní takový dobytek jako Damon.
Otevřela jsem jeden ze šuplíků. Do nosu mě udeřila Damonova vůně. Rychle jsem si vylovila jednu z jeho košil, shodila ze sebe mokré oblčení a vklouzla jenom do ní.
"V té skříni je i dámské oblečení." upozornil mě, když přišel s pitím.
"No a?" usadila jsem se na kraj postele, nohu přes nohu.
"A nic." ujistil mě pobaveně.
"Tak a jde se do hajan!" zívnul, když jsme dopili. Provokativně jsem se rozvalila na posteli. Položil se zády ke mně. Podrážděně jsem ho chytla za rameno. Svět se na chvíli lehce rozostřil. Pak už byl Damon přitisklý k mým zádům.
"Sladké sny princezno." zašeptal mi do ucha.
"Já..."
"Neznáš to pořekadlo: Práce kvapná, málo platná?" zabroukal pobaveně.
"Ne!" odsekla jsem vzdorně. Přejel mi lehce prsty po obnaženém stehně.
"Dobře spi."
A vzápětí dřímal. Chtělo se mi z touhy výt na Měsíc. Těš se Damone Salvatore. Zítra ti to prokrvím!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama