................

It's our beginning, Elena... - 3. Kapitola

15. února 2013 v 15:52 | Tewulinka |  It's our beginning, Elena...
Téma: The vampire Diaries
Hlavní dějové postavy:
Elena, Damon, Stefan
Vedlejší dějové postavy, ale důležité ;): Jenna, Jeremy, Bonnie, Caroline, časem možná.. opravdu možná další ;)
Děj:
Děj se vyvíjí svou vlastní cestou cca od druhého dílu první série. Nikdo s nikým nechodil, nic nezačalo. Pár věcí je tak nějak ze seriálu, však to poznáte ;)
My Coment :) : Třetí kapitola je tu, ale teď už vážně. Čtete to? Pokud ano, tak mi zanechte nějaké znamení! Třeba komentář, který opravdu potěší a donutí mě psát dál. Nebo aspoň ohodnocení článku, když už nic víc! Takhle to nemá opravdu cenu psát a snažit se. Takže jsem se rozhodla, že pokud tu bude minimálně pět komentářů od různých osob, tak přidám kapitolu hned. Jinak tu bude zase v menu datum uveřejnění. Bohužel, pod pět komentářů nepřidávám další kapitolu a začnu stávkovat!
Dorazila jsem domů a hned jsem si vzala svůj telefon. Vytočila jsem číslo Bonnie a zavolala ji, zda by mi mohla poslat vše potřebné do školy na email. Po chvíli domlouvání jsem zavěsila a mobil schovala do kapsy džínů. Prohrábla jsem si unaveně vlasy.
,,Eleno?" ozvala se Jenna z kuchyně. Nadechla jsem se a podívala se tím směrem.
,,Jenno?" optala jsem se radši.
,,Ne! Dalajláma!" zasmála se a přešla ke mně s kyticí těch stejně rudých a tmavých růži. Polkla jsem.
,,Co je to?" zeptala jsem se opatrně.
,,Přišlo ti to." Odpověděla a podala mi ji. Opatrně jsem tu kytici vzala do rukou. Na ozdobné kartičce, která byla u nich, bylo napsané mé jméno. A navíc.. Ty růže byly přesné kopie těch prvních.
,,Děkuju, ale.. nevíš od koho jsou?" Zeptala jsem se ještě.
Zavrtěla hlavou. ,,Ne, byly přede dveřmi. Asi máš tajného ctitele." Zasnila se má teta. Usmála jsem se a květiny dala do vázy k těm prvním dvěma. ,,A navíc, jsou moc krásné a místo dvou tu máš rovnou kytici o deseti růžích. Teď jich máš dvanáct." Usmála se na mne Jenna a odešla zpátky do kuchyně. Jo, mám tu dvanáct květin. Teď jen zjistit, od koho jsou. Ale teď myslet na učení a hlavně zítřek. Zítra je den s velkým D. Noc komety v Mystic Falls. Moc se na tu kometu těším. Takže hurá do učení! Vlastně ne, hurá do učení se mi nechce…
***
Milý deníčku,
dnes jsem odhodlaná začít znovu. I když mě Stefan odpálkoval a ani si mne nevyslechl, tak jsem se rozhodla žít dál. No a? Je to kluk, který má svou vlastní minulost a já mám tu svou. Jenže se teď musím znovu nadechnout a chytit volant. Protože dneska jedu do školy vlastním autem. Ano, čteš správně! Jedu do školy autem a nevadí mi to. Musím si totiž zvyknout. Mimochodem, dnes je Noc komety a navíc pátek. Budu vzhůru tak dlouho, dokud tu kometu budu vidět, protože tohle se stává jenom jednou za určitou dobu. A já si to rozhodně nenechám ujít!
Má zelená knížečka se zaklapla. Vyskočila jsem ze svého obvyklého místa a dokonce jsem se usmála na toho havrana, který mi při mém zápisu dělal společnost za oknem. Začínám si zvykat. Hlavně se tím vším nemůžu zabývat, protože teď musím do školy, musím přestat myslet na ty květiny od nějakého cizince a hlavně musím přestat myslet na Stefana Salvatora. Protože to jeho ignorování bylo… no, ne moc hezké. Knížečku jsem si schovala na tajné místo a vyrazila dolů i s taškou. Byla jsem připravená. Úzké tmavé džíny a kostkované tmavě rudé tričko s krátkými rukávy a výstřihem do V. Vzala jsem svou bílou bundičku, a jelikož jsem měla tak trochu naspěch, tak jsem si jen obolu hnědé, vysoké kozačky na nízkém podpatku a vyrazila střemhlav ke škole.
,,Ahoj Matte!" zavolala jsem na něj a on s úsměvem počkal. ,,Tak jak se máš? Co Vicki?" zeptala jsem se jen, co jsem k němu přišla.
,,Mám se fajn. Vicki dneska pustili, ale ty její řeči." Zavrtěl s povzdechem hlavou.
,,Jaké řeči?" zeptala jsem se a zastavila.
,,Prý, že to udělal upír." Usmál se a zavrtěl hlavou.
,,Upír?" pozdvihla jsem tázavě obočí. Přikývl. ,,Nejspíš to bylo těmi prášky a hlavně tím šokem." Pohladila jsem ho soucitně po paži.
,,Asi máš pravdu." Přikývl. ,,Takže večer na náměstí?" zeptal se už napůl cesty ode mě.
,,Samozřejmě," zasalutovala jsem a vydala se na svou hodinu. Dějepis. Jenže přede mnou se znovu objevil ten havran. ,,Teď nemůžu, Krákale." Zavrtěla jsem hlavou a obešla ho. Jenže z ničeho nic se kolem mne začala objevovat mlha. ,,Co to.." dívala jsem se kolem sebe a pospíšila si do školy. Byla jsem tu najednou úplně sama, nikde nikdo. Jenom za mnou krákal havran. Vpadla jsem rychle do školy, jak jen to šlo. Pak jsem přeběhla ke třídě a ohlédla se. Za prosklenou částí dveří se mihl černý stín. Oklepala jsem se a vešla do třídy, která se teprve zaplňovala. Sedla jsem si na své místo a čekala, dokud nepřijde pan Tanner.
Škola uběhla docela rychle a já na tu záležitost s havranem a mlhou skoro zapomněla. Stefana jsem viděla zřídka a tak jsem se mu aspoň uhýbala z cesty. Vlastně jsem byla skoro celý den s Bonnie a Caroline. Ale teď, na cestě domů, se nejvíc těším na horkou lázeň. Pak se obléknu a projdu se na náměstí, kde začne ta slavná Noc komety.
Vyšla jsem z domu ve své černé minisukni a tričku zelené barvy. Zamkla, jelikož jsem byla jediný návštěvník.
,,Eleno.." Ozvalo se za mnou a já se rychle otočila. Zamrkala jsem a rozhlédla se. Jenže tu nikdo nebyl, ale na zemi přede mnou byla další růže. Tentokrát i se vzkazem.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dems* Dems* | Web | 15. února 2013 v 16:13 | Reagovat

úžasný díl! :) už se těším na další, protože mě to vážně chytlo :) Jsem zvědavá, co bude napsané v tom vzkazu :-)
A ten havran.. nahání mí mráz po zádech :D

2 Andie Andie | E-mail | Web | 15. února 2013 v 18:29 | Reagovat

Mě se to líbí piš dál! :)

3 merry merry | 15. února 2013 v 19:54 | Reagovat

Je to uzasny prosim pis dal :-)

4 Claire Claire | 16. února 2013 v 12:03 | Reagovat

krasný díleček :D doufám že co nejrychleji tady bude další

5 zuzu :) zuzu :) | E-mail | 16. února 2013 v 17:17 | Reagovat

upne dokonale len pokračuj :-)  :-) daj prosím ešte dnes pokračovanie je to superr 8-)  8-)  :-)

6 Ninuš Ninuš | Web | 18. února 2013 v 14:16 | Reagovat

pokračuj!!! :D

7 Allen Allen | 4. března 2013 v 16:34 | Reagovat

Zbytečné, lpět na komentářích, ale sama moc dobře znám ten pocit zbytečnosti, když lidi ani pořádně nedají vědět... :) Jsem ráda za to minimum pravopisných chyb v tvých povídkách, i když občas mi tam trošku vadí opakování slov, jenže...nikdo nejsme dokonalí, že :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama